O původu poutního místa se vypravuje zbožná pověst. V době 30. leté války zde bojovala švédská a císařská vojska. Po jedné šarvátce uprchli ranění vojáci do rokle, kde se ukrývali. Všichni ranění vojáci zemřeli až na jednoho, který se začal modlit k Panně Marii a prosit o uzdravení, aby se mohl vrátit domů ke své ženě a dětem. Najednou se mu zjevila Panna Maria a ze suché skály vytryskl pramen vody. Umírající voják byl zachráněn. Po této události prý pořídil mlynář z blízkého spálovského mlýna do jeskyně obraz Panny Marie. Chromý mlynařík se chodil k tomuto obrazu modlit a pečovat o toto místo, protože do spálovského kostela to pro něho velmi obtížné docházet. Postupem času se k milostnému obrazu Panny Marie přicházelo modlit stále více poutníků prosících o pomoc, uzdravení v nemoci i starostech. Obraz byl uctíván jako zázračný a byl později přenesen do farního kostela sv. Jakuba ve Spálově. A jak uvádí pověst, v noci však zmizel a ráno jej našli na starém místě ve skále. To se opakovalo 3x, a tak se to považovalo za znamení k jeho uctívání ve Skále. Spálovští se zavázali, že budou každý rok konat pouť ke Skále o svátku Narození Panny Marie, to je 8. září. Věrni slibu našich zbožných předků se koná procesí od kostela sv. Jakuba ve Spálově vždy v neděli okolo 8. září a je zde sloužena mše sv. Zmínka o této pouti je z roku 1851 v oltářní farní knize. Toto poutní místo je starší než Lurdy ve Francii. Původní obraz Panny Marie byl koncem 80 let předminulého století nahrazen sochou kamennou, zhotovenou v Haliči. Kamenná nádržka u pramene vody je podle pamětníků původní křtitelnice ze spálovského kostela.
V roce 1988 se spálovští farníci s místním správcem farnosti otcem Bernardem rozhodli k nové úpravě prostranství poutního místa u Panny Marie. V roce 1992 byly dokončeny úpravy a místo bylo znovu vysvěceno. Od té doby se zde konají bohoslužby na svátek Narození Panny Marie, mariánské soboty, májové pobožnosti nebo pouť o svátku Nanebevzetí Panny Marie. Toto místo je pravidelnou zastávkou turistů pěších i na kolech, rodáků z okolí, ale i z celé naší vlasti a také ze zahraničí.
svědectví farnice za Spálova:
„Tak věřte a nebojte se“ Bylo to v roce 1989, čekala jsem třetí dítě a lékaři zjistili, po vyšetření, že dítě bude nemocné – postižené. Proto jejich slova byla – dejte to pryč, máte dvě zdravé děti. Nesouhlasila jsem. Třikrát jsem musela do nemocnice v Novém Jičíně, kde jsem bránila své dítě. Nakonec mě poslali na genetiku do Ostravy. Samozřejmě i já měla velký strach, prosila jsem. A odevzdávala to tomu, kdo je Pánem života i smrti a na poutním místě prosila naší nebeskou Maminku, ať mi dá sílu, protože Ona sama také nejlépe ví, co matka prožívá, když její dítě má zemřít. Na genetice v Ostravě byla věřící paní doktorka – to byl dar – měla pochopení pro maminku, pokud se rozhodla dítě si nechat. Nebránila. Jen žádala, že až se dítě narodí, budeme jeden rok vypisovat dotazníky. Bylo totiž zařazeno do systému. Přišla hodina narození, ještě v bolestech jsme šli na toto poutní místo a pak jeli do vítkovské nemocnice. Narodilo se nám úplně zdravé dítě. Rok jsme si psali s paní doktorkou z genetiky. Teď už je to vystudovaný dospělý člověk. Za zmínku také stojí, že se zasnoubil u Panny Marie ve Skále a má už svou rodinu. Každé dítě je Boží zázrak a dar. Když se Bohu odevzdáme, dáme to nejcennější, co od něj máme, tak nám to stokrát vrátí. Co bychom byli my děti, bez naší Maminky – mocné přímluvkyně.